Vancouver -> Whistler (po třetí)

Další pokus chytit autobus probíhal následující den překvapivě hladce. Nastoupil jsem na správný Skytrain, přijel s hodinovým předstihem, klidný a s lítkem v ruce. Bohužel osud si chtěl po vtipném úvodním představení dopřát asi ještě nášup a tak seslal za okýnko bábu, která byla asi tak příjemná jako štěnice, které na mě padaly minulou noc v hostelu.

Vážení zavazadel před nástupem do autobusu je v Kanadě běžné, já to v Čechách nezažil. Každopádně bába měla svůj den a moje taška byla perfektní příležitost, jak mi zkazit ten můj. Další půlhodinu jsem strávil přerovnáváním a snahou dosáhnout požadovaných 23 kg na zavazadlo. Nejlepší na tom všem je ta absurdita, která následovala. Bába byla spokojená, já měl lístek. O pět metrů dál jsem si zase přerovnal věci tak, jak byly předtím. Žádná další kontrola, kromě bezpečnostní, nenásleduje. Já žiju v tom, že se váha řeší kvuli autobusákům, aby si nestrhli záda při nakládání...

Řidič má ale na nakládání ještě dva pomocníky. Všichni tři jsou hrozně veliký. Dva by mi mohli jít na maškarní převlečení za lokomotivu a třetí mohl hrát vagón s uhlím a nepřišlo by mi to divné. Zavazadla různých rozměrů a hmotností tedy létala vzduchem a rovnala se do zavazadlového prostoru bez jakýchkoliv problémů. Babo raď, proč se ta váha tak řeší..

Bezpečnostní kontrola probíhá podobně jako na letišti. Velice pěkná Kanaďanka Vám namátkou prohledá zavazadla. Můj vtípek s tím, že bombu vezu v pytli s prknem, ale nepadl na úrodnou půdu. Slečna mi vysvětlila, že v tomhle směru nemají Kanaďané smysl pro humor. Připomněla mi příběh jiného vtipálka, kterého za podobný žert vyslýchala policie tři hodiny na stanici. Já se ji hluboce omluvil a urychleně jsem se rozpustil v  davu, který se houfoval u čekajícího autobusu..

Konečně na cestě do Whistleru...