Vancouver -> Whistler (poprvé)

Autobus do Whistleru se dá chytit z vancouverského autobusáku, lístky se dají objednat buď online, nebo zakoupit přímo na místě. Do Whistleru jezdí dva spoje: Greyhound a Pacific coach. Greyhound všichni doporučují takže jsem si na netu zabukoval na 15. hodinu místo.

Nedochvilnost je něco s čím bojuju celý život, nemůžu říct, že bych chtěl chodit pozdě, to ne. Spíš jsem zjistil, že prostě neumím odhadnout, jak dlouho mi může trvat přeprava z místa A do místa B. Většinou to mám všechno "na háku" a pak zjistím, že nestíhám, plaším, dorazím pozdě, sklízím kritiku své přítelkyně. 

Možná budete čekat, že se to stalo s autobusem do Whistleru. Nestalo :) Všechen čas co mi zbyl po náročném dopoledni, které jsme trávili s naší asijskou delegátkou, jsem obětoval pouze na to, abych včas stihl autobus. Bohužel Vancouver se krutě vysmál mým naivním představám o rychlé přepravě.

Ze Samesun hostelu to na autobusák zabere asi 45 minut, když jdete pěšky a táhnete zavazadla, jinak je možné zavolat taxik, který Vás hodí přímo tam. Já jsem pěkně táhnul svoje tašky.

První zrada, kterou jsem nečekal, bylo metro. Vancouver má totiž jak Skytrain, tak i ještě nějakou jinou vnitřní linku, kterou zajišťuje na první pohled podobný vláček. No a já si samozřejmě myslel, že k autobusáku  mě sveze  tenhle vláček, nesveze. (V téhle části odpoledne jsem si opakoval česko-anglické a anglicko-české vulgarismy).

No nic, lístky na Skytrain se kupují z terminálů na zastávkách, je dobré si zjistit do jaké stanice jedete, protože trasy jsou děleny do tří pásem a od pásma se odvíjí cena lístku. (Utratil jsem víc než bych musel). 

Autobusové nádraží je poměrně pěkná budova, která se nachází kousíček od Rogers hokejové arény, kde hrají Vancouver Canucks. Přímo před nádražím se rozprostírá malý parčík, který může být v létě moc pěkné místo k odpočinku. Mě v tom parčíku potkala místní bezdomovkyně, která si očividně chtěla povídat. Paní mi chtěla pravděpodobně vyprávět svůj životní příběh, bohužel její anličtina byla o několik promilí jinde než ta moje a já neměl čas čekat na její světlou chvilku. Osud nám tedy nedopřál bližší seznámení.

Autobus z Vancouveru do Whistleru odjíždí, myslím, každou hodinu. Já měl lístek na 15:00. Na autobusáku byste měli být nejméně hodinu před odjezdem. Já jsem dorazil ve 14:50 a hrozně jsem se divil, že mě bába za přepážkou nechce pustit k mému autobusu. Bába se nakonec smilovala, mimochodem víc nepříjemnou ženskou bych si asi nedokázal ani vymyslet. Prý si mám hodit zavazadla na váhu a pak stihnu autobus.

Že se zavazadla váží i do autobusu byla poslední facka, která mě ten den přístála. Moje zavazadla byla obě příliš těžká, příliš rozměrná. Bába říkala, že buď můžu přebytek vyházet do koše, nebo platit za třetí zavazadlo (dalších 60 dolarů). 14:55 (pot, únava, vztek, strach, zmatek)...  Rezignace.

 15:00 - Dej mi, bábo, lístek, vrátím se zítra a vrátím se lépe připraven...

Samesun hostel (2)

Matrace ve tvaru písmene U mi nepřipravila úplně nejlepší vyspání, přesto byl druhý den ve Vancouveru mnohem hezčí a optimističtější než předešlá noc. 

Jedna z mála výhod Samesun hostelu je snídaně, která je tedy opravdu vydatná. Většinou to jsou tousty s jamem, množství je téměř neomezené, takže jsem se po snídani spokojeně odkutálel zpět do pokoje.

Pokud máte se Student agency sjednaný plný program (jako jsem to měl já) tak Vás 10:00 hodině čeká v lobby hostelu sympatická asiatka, která na Vás nalepí, jak ruku velkou, cedulku s vaším jménem a vyžene vás s tou ozdobou do ulic Vancouveru.

Co se děje pak je trochu nudná historka. V podstatě se ve spěchu proletí město, řekne se, kde co je, jak se používá metro. Kde se kupují lístky,... Hlavně se ale dostanete na úřad, kde je možné dostat SIN, což je social insurance number, bez něj se tu legálně pracovat nedá. Odpoledne je pak přednáška, na kterou jsem bohužel nešel a tak nevím, o čem přesně je. Podle hesla, že čas jsou peníze, jsem se rozhodl vyrazit do Whistleru ještě tentýž den...