Matrace ve tvaru písmene U mi nepřipravila úplně nejlepší vyspání, přesto byl druhý den ve Vancouveru mnohem hezčí a optimističtější než předešlá noc.
Jedna z mála výhod Samesun hostelu je snídaně, která je tedy opravdu vydatná. Většinou to jsou tousty s jamem, množství je téměř neomezené, takže jsem se po snídani spokojeně odkutálel zpět do pokoje.
Pokud máte se Student agency sjednaný plný program (jako jsem to měl já) tak Vás 10:00 hodině čeká v lobby hostelu sympatická asiatka, která na Vás nalepí, jak ruku velkou, cedulku s vaším jménem a vyžene vás s tou ozdobou do ulic Vancouveru.
Co se děje pak je trochu nudná historka. V podstatě se ve spěchu proletí město, řekne se, kde co je, jak se používá metro. Kde se kupují lístky,... Hlavně se ale dostanete na úřad, kde je možné dostat SIN, což je social insurance number, bez něj se tu legálně pracovat nedá. Odpoledne je pak přednáška, na kterou jsem bohužel nešel a tak nevím, o čem přesně je. Podle hesla, že čas jsou peníze, jsem se rozhodl vyrazit do Whistleru ještě tentýž den...
Žádné komentáře:
Okomentovat