Vancouver - mezinárodní letiště

Vancouver international airport

Vancouverské mezinárodní letiště je boží! Jinak se to popsat nedá. Představte si, že v prostorech, které vítají nově příchozí, stojí místo reklam a krámků indiánské totemy. Na zdech jsou různá, ze dřeva vyřezávaná, umělecká díla s přírodní tématikou. A když už si říkáte, že už by to na začátek stačilo, tak vás uzemní potůček s bující vegetací, který si klestí cestu halou plnou čekajících lidí. Když nad tím zpětně přemýšlím, tak dekorace letiště vystihla docela pěkně důležité hodnoty, kterých si Kanaďané váží. Jsou to především kultura a tradice, úcta k přírodě a respekt k dalším lidem. V dalších kapitolách vysvětlím proč si to myslím.

Výzdoba letiště je bezpochyby zajímavá, přesto člověk nemá moc času na zkoumání, protože je hnán davem směrem k pasovým a vízovým kontrolám. Překvapivě jde tohle všechno poměrně rychle a tak během pár chvil stojíte se svými zavazadly před dveřmi imigračního oddělení. Teprve tady legrace začíná. Úředník za přepážkou má nad vámi "osudovou" moc. V krajním případě vás může nechat vyhostit, to když nemáte všechny  potřebné dokumenty. Nebo když dokumenty máte, ale nejsou v pořádku.

Můj úředník byl Číňan, který vypadal trochu jako Bruce Lee, trochu jako Jet Li.. Na začátku na  mě začal mluvit francouzsky a když zjistil, že moje půlroční studium  tohoto jazyka nezanechalo žádné stopy, přešel na angličtinu. Lidí, kteří ovládají francouzštinu s angličtinou není v Kanadě mnoho. Ti, kteří oba jazyky umí, nemají nouzi o práci na úřadech, či jinde.

Imigrační úředník bude chtít vidět zvací dopis z ambasády a pas. Zvací dopis Vám vezmou a zničí, takže je dobré mít nějakou kopii (třeba pro zaměstnavatele, kdyby to chtěl náhodou vidět). Kromě typických otázek, jakými jsou například důvod a délka pobytu v Kanadě, může ještě přijít řeč na adresu zaměstnavatele, rodinné příslušníky, kteří již v Kanadě jsou atd.. Pokud je úředník spokojený, dá Vám na víza razítko a můžete zmizet.

Jíťa, Pavel a Praha daleko od domova.

S platným povolením ke vstupu do země, mi už zbývalo jen dohledat svoje zavazadla, která putovala na jezdicích pásech ve výdejové hale. Trochu jsem si zaplašil, když jsem nemohl najít svoje prkno a další věci. Bůh ví proč, ale právě zimní vybavení se vykládá na druhém konci haly, což jsem zjistil po půlhodině čekání.

První krůčky v Kanadě

Všechny letišní procedury zvládne člověk sám, já jsem byl ale moc rád, že jsem sám nebyl. Znova musím zmínit dva české sourozence, kteří se mnou do Vancouveru přiletěli. Pavel a Bára byli super a musím jim poděkovat minimálně za psychyckou podporu a cenné rady. Kdo ví, kde je jim konec. 

Společně jsme opustili budouvu letiště a vydali se přes zasněženou silnici k stanici metra, které metrem není ani náhodou...