Vancouver -> Centrum -> Samesun hostel

Abych řekl pravdu, tak první setkání s Vancouverem mě vůbec nepotěšilo. Všude beton, obří parkoviště, žádná zeleň, nic. Tak aspoň vypadal pohled z okna SkyTrainu uhánějícího z letiště směrem k centru. Říkal jsem si, že je noc a že ráno bude určitě lepší. Nepřítomnost zeleně jsem svedl na sníh a dál jsem se tím nezabýval.

SkyTrainem jsem se svezl na zastávku City Centre Station, která mě vypustila doslova do víru velkoměsta. "Mazec!" je to slovo co vystihuje asi nejlépe první dojem z rozsvícené ulice Granville street, kterou po obou stranách lemují mrakodrapy a různé obchody a menší krámky.

"Co ted?!" Byly další slova, co mě napadly. Ta krásná rozsvícená ulice se totiž táhne do nekonečna dvěma směry. A moje trapná mapka, vytištěná z googlu, neříkala zcela jasně kam se vydat. Tak jsem šel z kopce. Po 200 metrech jsem narazil na ulici, která odpovídala ulici na mapce a měl jsem jasno. Jít zpátky do kopce. Lahůdka!

Teď je asi chvíle na to, abych řekl něco o svém vybavení. V prvé řadě taška. Na přepravu svých věcí do Kanady jsem vybral hokejovou tašku Reebok. Dlouho jsem prohledával webové stránky všech možných sportů, až jsem nakonec našel tuhle černou nádheru. Podle recenzí uživatelů rolls royce na dvou kolečkách. 190 litrů objemu, solidní ložiska. Bohužel sama o sobě váží 8 kilo. S věcmi něco přes 24 kilo (zdaleka nebyla plná).

Pytel na prkno. Pytel na prkno jsem sehnal za pár kaček v Decathlonu u nás v Liberci. Já mám ten krám rád, brigádničil jsem tam ještě před slavnostním otevřením. Futrál na prkno si tam nikdy, opakuju nikdy znova nekoupím. Ta "věc" co má být bytelná, co má chránit snowboard, aby se nepoškodil, tak ta věc se roztrhla po prvním škrtnutí o chodník výše zmíněné ulice. Pravda musím říct, že kromě prkna jsem do toho pytle narval ještě další věci, které jsem kvůli váze nemohl dát do tašky. A lehce jsem ho tedy přetížíl, ale i tak..

Proč to všechno píšu? Píšu to proto, abych přiblížil, jak bizardně jsem musel vypadat, když jsem supěl s dvěma narvanýma a těžkýma zavazadlama, sepnutýma k sobě pomocí karabin a lanek na cestě zpět do kopce. Já nadával jak špaček pokaždé, když jsem sbíral něco, co se trousilo z roztrženého pytle na prkno.

No ale jinak je ta ulice moc pěkná...