Jak se cestovalo (Praha - Mnichov)

Mnichovské letiště

Všechno začalo 24.11., kdy jsem se s těžkým srdcem vydal autobusem nejmenových žlutých linek za hranice všedních dnů. Za sebou jsem tak nechal Prahu, Čechy, Máju a rodinu. 

Cesta do Mnichova, kam jsem měl namířeno, trvá zhruba šest hodin. V podstatě nic hrozného, pokud se Vám daří usnout, což mně osobně nešlo, protože jsem měl vedle velice nevypovídaného pána, který cestoval za prací dál do Švýcarska.

Mnichovské mezinárodní letiště uchvátí napoprvé svou velikostí a moderním střihem. Letiště skrývá několik termninálů, které se dál dělí na jednotlivá oddělení. Stejně jako Ruzyň a jiná moderní letiště poskytne všechno, co cestovatelé potřebují. Já osobně nejvíc ocenil možnost, dát si na letišti sprchu, protože nic neprobere v pět hodin ráno lépe a probrat jsem potřeboval, protože mě čekal první problém. 

Mnichovské letiště

Když jsem si balil věci na cestu do Kanady (velké díky za pomoc Máje), věděl jsem, že budu od začátku bojovat se všemi byrokraty, kteří lpí na tom, aby vaše zavazadla nepřesahovala 23 kg. Je úplně jedno, že máte zavazadla dvě a jedno váží 20 a druhé 25 kg, prostě 23 kg přesáhnout nemůžete. Znamená to tedy jediné, přerovnávat, vážit, přerovnávat, vyhazovat, přebalovat, vážit... V Mnichově jsem měl časovou rezervu šest hodin, takže jsem ji využil a nakonec jsem puzzle s kufry vyhrál... :)